Tento pobyt bude kratší než předchozí, "pouhých" pět týdnů. O to víc práce musíme stihnout. Přesto jsme naplánovali další fotbalový zápas mezi vesnicemi Simike a Mahango, který se loni setkal s velkým ohlasem. Karel coby fotbalový nadšenec se rozhodl celý zápas odpískat. Uvidíme jak se s rolí rozhodčího popere.
Foto: letošní dobrovolníci - Karel, Terča a Ondra; natírání zadní části misijního domu
Do Mahanga jsme jeli hned po příjezdu do Mbeyi. Přivítalo nás sucho všude kolem, žádná rýžová pole se sytě zelenou plodinou, poskrovnu trávy a horko. Sestry už bydlí v misijním domě, který sice není úplně dokončený, ale na místní podmínky je to luxus. Kromě dvou postelemi vybavených a vymalovaných pokojů, jsou dokončeny taktéž pokoje pro sestry, místnost ve které se modlí, jídelna, kuchyně a řekněme vstupní hala, kde jsou křesla a stůl. Celá budova má taky strop, takže nám v noci neběhají na trámech nad hlavama krysy, zato se díky tomu podařilo v podkroví usídlit několika desítkám netopírů. Pár desítek už se jich podařilo zničit. V celém domě sestry udržují pořádek a čistotu, panuje dobrá nálada a je o nás nad míru dobře postaráno. Příště pošleme nějaké fotky zevnitř.
Sestry jsou v domě 3, nejstarší Dorothea, která už je v důchodě a bude mít na starost práci s ženami a ostatními skupinami. Druhá se jmenuje Leontina, kterou odhadujeme na něco přes dvacet let. Leontina bude učit ve školce, společně s učitelem. Nejmladší sestra Honesta se pořád usměvavá a nedávno dokončila školu pro zdravotní sestry a taky se zaučovala v nemocnici v Hasambě, dalším působišti sester. Honesta bude pracovat na klinice, která vyrostla mezitím vedle misijního domu. Stavba kliniky byla financována ze dvou zdrojů - Tanzanijská vláda a Innes - dobrovolnice z USA. Místní obyvatelé tak můžou využívat bližší možnost ošetření, než na klinice, na kterou docházeli doposud do 4km vzdáleného Simike.
Foto: zedník dokončuje omítku bocní části domu; Karel se rád zapojil do práce kolem
V rychlosti jsme taky stihli navštívit základní školu v Simike, pro kterou partnerské školy na Moravě vybraly peníze a společně se školáky jsme se rozhodli pro opravu jedné ze tříd. Ředitel školy nebyl bohužel přítomný a jelikož je to jediný člověk, který umí docela dobře anglicky, musíme přijít jindy. ¨
Protože jsme neohlásili náš příjezd do Mahanga, místní pro nás připravili uvítací ceremoniál o pár dní později. Tradičně bylo spousta proslovů, zpěvů, tanců a děkování. Novým účinkujícím byla skupina pěti žen nakažených HIV. I této skupině mimo jiných by měla směřovat pomoc sester. Tyto ženy doposud dělaly osvětu o HIV a AIDS, navštěvují rodiny nakažených a radí co dělat, aby nadále mohli vést normální život. Taktéž těm nenakaženým "káží", že lidé nemocní s HIV jsou stále prospěšní a nikdo by je neměl vyřazovat ze společnosti. Rádi by postavili slepičí farmu a začnou tak, že každý nakažený človek v naší vesnici přispěje jednou slepicí. Taky by se chtěli naučit šít, aby si mohli sami udělat a spravit šaty, oblečení apod.
Foto: sestřičky při slavnostním uvítání. Zprava Dorothea, Honesta a Leontina; školáci tančí a zpívají na počest našeho příjezdu
Další dvě skupiny jsou skupiny Klinika a Vya. Probírali jsme představy a plány jednotlivých skupin na rozvoj, rozjetí společných projektů atd. Byla tam s náma ve třídě i sestra Dorothea, která přispívala svými radami. Má zkušenosti s výrobou mýdla, a to chtějí některé skupiny právě zkusit. Detailnější jednání bychom měli mít příští týden, ale my zřejmě vybereme jen ty nejlepší projekty (pokud vůbec), protože máme i další závazky - dokončit misijní dům, oprava třídy v Simike, sponzorování ....
První den příjezdu do vesnice za náma přišli zástupci skupiny Klinika s reportem o studentech - sirotcích, které sponzorujeme. 5 z nich, všichni kluci, studují díky naší známé Deboře z Kanady na soukromé střední škole v Kyele. Jedna ze studentek - Bakia, se vdala a tím pádem ukončila studia a druhá dívka - Tarasa, je těhotná, viník zmizel jak pára na hrncem a budoucí svobodnou matku teď čeká tvrdý život. Mrzí nás to a je nám jí líto, že si tak ztížila osud. Klučina Sharifu prý studuje, ale nehlásí se a dosud se neukázal, tak to berem, že nemá zájem. Z původní sestavy tak zůstal z Mahango jen Charles Kiloya. Ten už je ve 4. ročníku a chce ho dokončit a jít dál. Mluví o plánech být učitelem nebo doktorem. O studentech z vedlejší vesnice Azimio nemáme zprávy, plánujeme jejich návštěvu příští týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat