02 - Zprávy z dědiny

Se stálou přítomností sester v Mahangu jezdíme do města (Mbeyi) jen na skok, zařídit nutné věci a většinu času trávíme na vesnici. "Holky" jsou veselé a laskavé a nemáme s nimi problém. Máme větší výběr z jídel než jsme měli v předchozích pobytech, ale samozřejmě ne, jako v Čechách. Sestrám přispíváme ze svého na jídlo, aby nás nemuseli živit a je to také takové naše malé díky za jejich laskavost a pohostinnost. Občas pomůžeme i s nádobím a to i přes jejich odpor. Terča jim vysvětlila, že v Evropě dělají tyto práce i muži a tak nám nezbylo než se s Karlem zapojit :-))))

Foto: Karel při návštěvě jedné chudé rodiny; čas oběda

V zadní části budovy se dokončuje poslední pokoj a pak zbývají už jen záchody a koupelny. Čekáme na instalatéra, který teď pracuje na jiné misiji. Koupel a toaleta jsou proto zatím suché mimo budovu. Na místní poměry luxus, na evropské už méně. Ale zažili jsme horší a jsme vděční za tyto vymoženosti. Protože solar na školce není teď využívaný, necháme ho přenést na misijní dům, abychom měli elektřinu. Rozvody jsme zadali udělat do každého pokoje, ale zatím se naistalují jen světla, která byla ve školce (6 kusů). To nám bude stačit a v budoucnu se může přikoupit ještě jeden panel a větší baterie, aby mohlo běžet více světel.

Foto: město Mbeya okamžik před deštěm

Konečně začalo pořádně pršet, skoro každý den. Lidi jsou šťastní a pole se hemží lidma, kteří obdělávají svůj kus půdy. Deště letos přišli hodně pozdě,ale snad se vše dožene. Minule jsme zaznamenali velký počet netopýrů, víc než padesát jich bydlelo na půdě. Když jsme se teď vrátili, už byl problém vyřešený, dost drasticky. Díra, kterou se na půdu dostávali, se zazdila a černí savci byli zlikvidováni. Nepůjdeme zde do detailů, ale prý jich byly 3 plné kbelíky.

Foto: nástup do tříd v zákl. škole v Simike; každý se chtěl fotit a my nestačili ustupovat

Byli jsme navštívit základku v Simike a domluvit opravu třídy. To, co vybrali partnerské školy na Moravě, bude stačit na omítnutí jedné třídy. Dostalo se nám srdečného přivítání od rodičů, učitelů i dětí a povinně jsme se museli zůčastnit hostiny na naši počest - rýže a fazole (jak jinak). Se zedníkem jsme udělali odhad, kolik bude třeba materiálu a v jakém množství. To zajistíme my, on udělá práci. Uvidíme, kolik nám zbyde peněz, možná by naše sdružení ještě mohlo zaplatit zbytek prací, tj. vymalování třídy.

Foto: třída v Simike, která se bude opravovat; místní mistr zedník

Sestra Dorothea (ta nejstarší) ví, jak se vyrábí mýdlo a protože jedna ze skupin (skupina Klinika) projevila zájem, chceme nakoupit vše potřebné pro výrobu mýdla a začít tento program co nejdřív. Zítra se vracíme do dědiny a další zprávy proto přineseme až příští víkend…