Za týden se toho událo dost a tak doufám, že na něco důležitého nezapomeneme. Rozhodím to teda na dvě půlky. V pondělí přijeli přehodit solární panel ze školky na misijní dům. Naběhli na to ve čtyřech a než se ten samý den setmělo, už jsme svítili. Rozvedli kabely všude po domě, my jsme ale umístili jen 10 zářivek, 6 ze školky a další 4 se přidaly na nejnutnější místa v domě. Další světla se můžou přidat v budoucnosti, solár je na to silný dost. Pomocí převaděče, který jsme vloni přivezli, si dokonce nabíjíme mobil, takže si připadáme jako ve městě, teda africkém městě přesněji řečeno. Sestřičky byly štěstím bez sebe, že mají elektřinu a jako poděkování si připravily krátké pásmo se zpěvy.
Foto: změna střechy pro solární panel; kuchařské pokusy nás bílých
Přítok vody z veřejného rozvodu je nespolehlivý a teče velmi málo, proto máme občas problémy s vodou, která buď není nebo je hutně zakalená. Každý déšť je proto vítaným zdrojem vody na pití, vaření, koupel a další věci. Problém je, že moc nepršelo a tak jsme občas donuceni obejít se bez koupele. Welcome to Africa.
Sestra Honesta kopala na záhonku a polekala se hada. Zabila ho sice, ale už prý nebude na poli pracovat (druhý den tam byla zas). Byli jsme se na toho hada podívat a poznali jsme, že takového stejného plaza jsme už viděli a to několikrát. Ale až sestry nám řekly, že je velice jedovatý a neexistuje protijed. Hm, kdo by to řekl, takový slepýš a on je jedovatý. Ale asi na tom něco bude,
protože druhý den jsme viděli vylekanou rodinku na poli, jak se snažili tohoto hada zlikvidovat motykou.
Foto: Ani z takového mraku zapršel nemusí; pak vám zůstane toto
Výroba mýdla se nám trochu opozdila, protože čekáme na rámy, které nám vyrábí v jednom vzdáleném městě. Ve středu jsme jeli do vedlejší vesnice Azimio, kde jsme byli pozváni na školu. Připravili pro nás malou slavnost a požádali nás o pomoc s lavicemi, kterých jim chybí 104 ks. Bohužel letos peníze na takovéto aktivity nemáme, ale slíbili jsme, že zkusíme sehnat nějakou partnerskou školu, která by jim pomohla. Tak to funguje například i v sousedním Simike nebo Mahangu, kam jsme pořídili lavice a teď opravujeme třídu. Pokud tedy znáte nějakou školu,
která by se chtěla zůčastnit programu Škola škole, dejte nám vědět. Více info o tomto projektu najdete na našich stránkách.
Další důvod, proč nás pozvali, aby nám poděkovali za pomoc s hrazením školného u čtyř dětí z Azimia. Vloni jsme jim zaplatili část školného, letos, tj. ve 3 ročníku jim uhradíme celé školné, které činí něco přes 600 Kč. Zbytek školních nákladů jim zaplatí matky nebo opatrovníci. My jim koupíme ještě učebnice. Jsou to dvě holky – Naliwe a Christina a dva kluci – Lusekelo a Gideon. Nedosáhli žádných oslňujících výsledků, ale není se co divit. Státní škola v Utengule má
málo učitelů, dva navíc odešli dále studovat a tak tam úplně chybí učitelé matematiky, fyziky a chemie, biologie. Situace státních škol v zemi je všude krizová, je obrovský nedostatek učitelů, hlavně u výše zmíněných předmětů. Spoustu lidí teď studuje na učitele, ale než se situace zlepší, bude to trvat tak 2 roky.
Foto: vztyčování vlajky ve škole v Azimiu; 4 studeni z Azimia s matkami (dědou). Těmto platíme školné na střední škole.
Dost jsme váhali, jestli má cenu platit takové vzdělání, ale všichni na nás naléhali, že ano. Úpěnlivě prosili a trpělivě vysvětlovali, jak je pro jejich vnuky, syny, dcery, důležité další vzdělání. A tak jsme dali podmínku rodičům (opatrovníkům), že si musí jít oficiálně stěžovat i s ostatními rodiči v okolí. Studentům jsem zas dali podmínku, že se musí zlepšit ve výsledcích o 10%. Dosáhli úspěšnosti pouhých 30%, ten nejlepší Gideon 40%. Pokud se nezlepší ve zkouškách o těchto deset procent, pak jim nezaplatíme další rok studia. A protože to sami nezvládnou, koupíme jim učebnice a budou docházet do Mahanga na naši školku na doučování. Učiteli zaplatíme bonus za jejich večerní doučování, na které musí docházet 3x do týdne.
Po cestě z Azimia zpět jsme se zastavili u několika rodin – sirotků, kteří by chtěli studovat a nemají prostředky.
Jedním z nich je Benson Sweetbed, 15 let.
Přítok vody z veřejného rozvodu je nespolehlivý a teče velmi málo, proto máme občas problémy s vodou, která buď není nebo je hutně zakalená. Každý déšť je proto vítaným zdrojem vody na pití, vaření, koupel a další věci. Problém je, že moc nepršelo a tak jsme občas donuceni obejít se bez koupele. Welcome to Africa.
Sestra Honesta kopala na záhonku a polekala se hada. Zabila ho sice, ale už prý nebude na poli pracovat (druhý den tam byla zas). Byli jsme se na toho hada podívat a poznali jsme, že takového stejného plaza jsme už viděli a to několikrát. Ale až sestry nám řekly, že je velice jedovatý a neexistuje protijed. Hm, kdo by to řekl, takový slepýš a on je jedovatý. Ale asi na tom něco bude,
protože druhý den jsme viděli vylekanou rodinku na poli, jak se snažili tohoto hada zlikvidovat motykou.
Foto: Ani z takového mraku zapršel nemusí; pak vám zůstane toto
Výroba mýdla se nám trochu opozdila, protože čekáme na rámy, které nám vyrábí v jednom vzdáleném městě. Ve středu jsme jeli do vedlejší vesnice Azimio, kde jsme byli pozváni na školu. Připravili pro nás malou slavnost a požádali nás o pomoc s lavicemi, kterých jim chybí 104 ks. Bohužel letos peníze na takovéto aktivity nemáme, ale slíbili jsme, že zkusíme sehnat nějakou partnerskou školu, která by jim pomohla. Tak to funguje například i v sousedním Simike nebo Mahangu, kam jsme pořídili lavice a teď opravujeme třídu. Pokud tedy znáte nějakou školu,
která by se chtěla zůčastnit programu Škola škole, dejte nám vědět. Více info o tomto projektu najdete na našich stránkách.
Další důvod, proč nás pozvali, aby nám poděkovali za pomoc s hrazením školného u čtyř dětí z Azimia. Vloni jsme jim zaplatili část školného, letos, tj. ve 3 ročníku jim uhradíme celé školné, které činí něco přes 600 Kč. Zbytek školních nákladů jim zaplatí matky nebo opatrovníci. My jim koupíme ještě učebnice. Jsou to dvě holky – Naliwe a Christina a dva kluci – Lusekelo a Gideon. Nedosáhli žádných oslňujících výsledků, ale není se co divit. Státní škola v Utengule má
málo učitelů, dva navíc odešli dále studovat a tak tam úplně chybí učitelé matematiky, fyziky a chemie, biologie. Situace státních škol v zemi je všude krizová, je obrovský nedostatek učitelů, hlavně u výše zmíněných předmětů. Spoustu lidí teď studuje na učitele, ale než se situace zlepší, bude to trvat tak 2 roky.
Foto: vztyčování vlajky ve škole v Azimiu; 4 studeni z Azimia s matkami (dědou). Těmto platíme školné na střední škole.
Dost jsme váhali, jestli má cenu platit takové vzdělání, ale všichni na nás naléhali, že ano. Úpěnlivě prosili a trpělivě vysvětlovali, jak je pro jejich vnuky, syny, dcery, důležité další vzdělání. A tak jsme dali podmínku rodičům (opatrovníkům), že si musí jít oficiálně stěžovat i s ostatními rodiči v okolí. Studentům jsem zas dali podmínku, že se musí zlepšit ve výsledcích o 10%. Dosáhli úspěšnosti pouhých 30%, ten nejlepší Gideon 40%. Pokud se nezlepší ve zkouškách o těchto deset procent, pak jim nezaplatíme další rok studia. A protože to sami nezvládnou, koupíme jim učebnice a budou docházet do Mahanga na naši školku na doučování. Učiteli zaplatíme bonus za jejich večerní doučování, na které musí docházet 3x do týdne.
Po cestě z Azimia zpět jsme se zastavili u několika rodin – sirotků, kteří by chtěli studovat a nemají prostředky.
Jedním z nich je Benson Sweetbed, 15 let.
Foto: Benson s babickou
Otec zemřel v roce 2008 na AIDS, byl to místní lékař, který se prý nakazil HIV při práci. Matka je také nakažena HIV, bydlí u příbuzných v Mbeyi, kde si dochází pro antiretrovirální léky (posilují imunitu organismu). Benson žije s babičkou, žijí z pronajímání pole a z toho, co si vypěstují.
Oskar Nelson Panja.Věk 16 let.
Oskar Nelson Panja.Věk 16 let.
Foto: Nelson a jeho matka
Žije s matkou a dalšími 4 sourozenci v Azimiu. Otec zemřel v roce 1999. Rodina velmi chudá, matka je mentálně nemocná a nesvéprávná.
Amri Shamani, 16 let.
Žije v Mahangu s dědečkem a babičkou. Otec i matka zemřeli.
Chce být učitelem, má rád matematiku, angličtinu a fyziku.
Když už jsme u sirotků, zmíním ještě, že jsme nezaplatili školné na další rok Sharifovi Husseinovi, který školu flákal a neúčastnil se v průběhu roku práce a společných aktivit jako ostatní podporovaní studenti. Z Mahanga nám z původního “týmu” zůstal jen Charles Kiloya aneb Yusufu. Ten studuje letos 4. ročník na střední škole. Yusufu chce studovat i dál a musím říct, že je velice chytrý a hodný hoch. Školné v posledním ročníku je o hodně větší než pro nižší ročníky a
ještě mu budeme platit jídlo během školního dne, aby nehladověl, protože se vrací ze školy až večer. Jsme rádi, že konečně zavedli na škole tuto možnost. Od Kanaďanky Debory jsme pro Yusufa vyptali kolo, nechali ho opravit a klučina už může jezdit do školy na kole.
Foto: Yusufu
Část školného jsme zaplatili za Asifu Amisiho, 22 let, který žije v Mahangu, část
Malawatu.
Žije s matkou a dalšími 4 sourozenci v Azimiu. Otec zemřel v roce 1999. Rodina velmi chudá, matka je mentálně nemocná a nesvéprávná.
Amri Shamani, 16 let.
Žije v Mahangu s dědečkem a babičkou. Otec i matka zemřeli.
Chce být učitelem, má rád matematiku, angličtinu a fyziku.
Když už jsme u sirotků, zmíním ještě, že jsme nezaplatili školné na další rok Sharifovi Husseinovi, který školu flákal a neúčastnil se v průběhu roku práce a společných aktivit jako ostatní podporovaní studenti. Z Mahanga nám z původního “týmu” zůstal jen Charles Kiloya aneb Yusufu. Ten studuje letos 4. ročník na střední škole. Yusufu chce studovat i dál a musím říct, že je velice chytrý a hodný hoch. Školné v posledním ročníku je o hodně větší než pro nižší ročníky a
ještě mu budeme platit jídlo během školního dne, aby nehladověl, protože se vrací ze školy až večer. Jsme rádi, že konečně zavedli na škole tuto možnost. Od Kanaďanky Debory jsme pro Yusufa vyptali kolo, nechali ho opravit a klučina už může jezdit do školy na kole.
Foto: Yusufu
Část školného jsme zaplatili za Asifu Amisiho, 22 let, který žije v Mahangu, část
Malawatu.
Foto: Asifu
Sourozenci jsou už dospělí, Asifu žije s otcem (70 let) a chromou matkou (59 let). Asifu Amisi sice není sirotek, ale má staré rodiče, kteří nemohou zastat mnoho práce. Důvod, proč jsme mu přispěli, je že Asifu vždycky pomáhá, už od začátku, když se něco dělá, nosí cihly, hází hlínu, je aktivní a připravený pomoct . Na studium si vydělává pěstováním zeleniny a obilovin. Letos bude menší úroda kvůli malým dešťům, proto pořádal o pomoc.
Sourozenci jsou už dospělí, Asifu žije s otcem (70 let) a chromou matkou (59 let). Asifu Amisi sice není sirotek, ale má staré rodiče, kteří nemohou zastat mnoho práce. Důvod, proč jsme mu přispěli, je že Asifu vždycky pomáhá, už od začátku, když se něco dělá, nosí cihly, hází hlínu, je aktivní a připravený pomoct . Na studium si vydělává pěstováním zeleniny a obilovin. Letos bude menší úroda kvůli malým dešťům, proto pořádal o pomoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat