V úterý už jsme se proto těšili do naší vesničky. Sestry zařídily náklaďák a jelo se nakupovat. Cement, vápno a barvy na opravu třídy v Simike, cement na přístavek u sester, dřevo a plechy na střechu kurníku, palmový olej a formu na výrobu mýdla a ingredience na školní obědy pro Yusufa. Objížděli jsme prodejny a trhy, smlouvali a nakládali a jak už to v Africe chodí, nikam se nespěchá a tak jsme dojeli až v pozdní odpoledne.
Foto: Karel na trhu; Yusufu si odváží část zásob do školy
Večer jsme nejstarší sestře na misiji popřáli k jejím narozeninám (67) a připravili si pro ni krátký taneček a zpěvy. Při přípravě choreografie jsme se příjemně nasmáli a výsledek byl, myslím, dobrý. Naše moravsko anglické písně s prvky afrického tance slavili úspěch a sestry se smály taky. K narozeninám jsme jí darovali dietní sladkosti a kolu, kterou si hned "bouchla" jako šampáňo. A byla tuze šťastná.
Foto: Terča dlábí se sestrou Honestou těsto na chleba; to není řeka, to je, cesta. Trochu se nám rozpršelo…
Ve středu jsem jel sám na kole do Utengule zaplatit školné za studenty z Azimia a zjistit víc detailů o současném stavu školy. Ředitel tvrdil, že mají osm učitelů, ale viděl jsem jen tři, tak nevím. Nicméně na matematiku a další předměty dojíždí učitelé z jiných škol, za což se platí malý příplatek nad rámec školného. Taky zavedli možnost školních obědů, jak jsme zmiňovali minule. Ještě nemají kuchyň, ale prý se má stavět brzy. Každopádně už mají nasbírané dřevo na podpal a desítky pytlů jídla. Každý student, který chce dostávat oběd, musí přinést stanovené množství potravin na rok, např. 5l oleje, 1,5 kbelíku rýže, 2 kbelíky kukuřice, 1 kbelík fazole a další.
Foto: ženy ze skupiny Tupendane (HIV+ lidé) připravují cihly na stavbu drůbežárny
Dalším dvěma studentům jsme zaplatili školné na střední škole v Mswiswi. Ta je o něco blíže než Utengule, ale je to nová škola, s několika málo dokončenými třídami, málo lavicemi a ve stavebním procesu. Jsou tam zatím jen 3 učitelé, ale mají slíbené další 2 v průběhu roku. Nicméně kluci si vybrali tuto školu, mají to blíž domů. Všem studentíkům v prvním ročníku jsme nechali ušít kalhoty na uniformy, košile, boty, ponožky a další věci nakoupíme příští týden. Zbytek zařídí už sestry. Půjde o doplatek školného za druhé pololetí, příspěvek na
lavice, popř. další poplatky, které vzniknou v průběhu roku.
Foto: úlomky hydroxidu sodného, tak jak se prodávají v pytli; sestra v akci – vysvětlující následující kroky při výrobě mýdla;
Ve čtvrtek odpoledne se sešla skupina Klinika a šlo se dělat mýdlo. Sestra Dorothea v roli učitele vysvětlovala lidem, co se bude dělat a i my jsme taky zvědavě přihlíželi, co se bude dít. Nikdo z nás nevěděl, jak se takové mýdlo vyrábí. Popíšeme ve stručnosti první část, druhá přijde na řadu příští týden. Takže: přinesete si plastový barel, kapacita 60 l, pytel hydroxidu sodného (NaOH), dostatek čisté vody na celý barel (naštěstí pršelo a natekla nám čistá dešťovka) a silnější klacek na míchání. Pytel se otevřel a vysypal do barelu. NaOH je žíravina a proto při dotyku pálí. Když se toho dotknete, je dobré si ihned umýt zasaženou část ve vodě. Poté, co se žíravina vyprázdní do barelu, přilévá se postupně voda a míchá se. Kvůli silných oparům stoupajícím z kádi, si všichni účastníci museli zavázat ústa a nos látkou. Jak ingredience společně reagují, tekutina se stává horkou až vřelou a sálá z ní horko na všechny strany. Míchá se, dokud se všechno nerozpustí a barel je plný vody. Počká se do druhého dne, až směs vychladne a pak se tekutina zakryje….a to je zatím vše co víme….
Foto: při rozdělávání pytle je se třeba chránit; přilévání vody; a míchání
V pátek nás přijel navštívit Jindra, který tu byl jako dobrovolník vloni. Přijel na chvíli do Tanzánie a týden stráví s námi v Mahangu, tentokrát už ve větším komfortu. Já s Karlem jsme šli ráno na základku do Mahanga, kde jsme měli ohlášenou soutěž - tentokrát v kreslení. Nechali jsme si vybrat 30 místních Piccasů z 5ti nejstarších tříd, rozdali jim papíry a dali jednu hodinu. Společně s učitelem Kalingou jsme my tři rozhodli, které výtvory vyhráli a budou oceněny.
Výherci dostali malé dárky, pastelky, bonbóny atd., které Jindra dovezl a každý účastník dostal lízátko. Na místních základkách se kreslení ani malování nevěnují, tzn. nemají tu takový předmět a děti proto neznají žádné jiné techniky kromě jednoduchého kreslení tužkou nebo pastelkou.
Foto: nejlepší tři žáci z Mahanga v kreslení; rozdělování cen
Minulý týden jsme navštívili rodinu v sousedním městečku Mswiswi. Říkám rodinu, ale ona je dost neúplná. Rodiče zemřeli a zůstali jenom tři kluci. Otec zemřel v roce 1999, matka v lednu 2009. Klukům nezůstali žádní příbuzní, kteří by se o ně mohli postarat. Připomínám, že většina sirotků v Tanzánii a Africe skončí u svých příbuzných. Problém nastává, když žádné příbuzné nemají anebo ti je nechtějí.
Kluci už měli jídlo jen na 2 týdny a to jsou všechno zásoby, které jim dali sousedi na pohřbu matky. Kluci měli v porovnání s vesnickými dětmi vysoký životní standard, pěkný zařízený dům s veškerým vybavením (postavil otec), dobré oblečení, ale co je to platné, když teď už nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Starší bratři mají 16 a 18 let a studují střední ročník střední školy, ten nejmladší má 13 let.
Foto: čerství sirotci, 2 nejmladší bratři – Faustin a Pina (Oskar)
Rozhodli jsme se proto po poradě se sestrami a ostatními lidmi, že kluky pošleme na státní školu v některém městě, kde je internát. Tím pádem budou mít jídlo a noclech zařízené. Toho nejmladšího se ujme děda Simwaba z Mahanga, mezitím, co dostavíme přístavek u misijního domu. Vedle misijního domu totiž stojí menší budova, která měla původně sloužit jen jako hospodářská budova. My jsme se ale rozhodli, po poradě se sestrami a vesničany, že 3 místnosti budou sloužit sirotkům. Ti, o které se nemá vůbec kdo postarat a žijí v extrémně obtížných nebo
nesnesitelných podmínkách, můžou bydlet se sestrami. Dva pokoje budou sloužit jako ložnice (každý pokoj může ubytovat nejmíň 4 děti), třetí místnost bude sloužit jako jídelna, studovna, společenská místnost, nazvěte to jak chcete.
Žádné komentáře:
Okomentovat